THOMPSON, CHORVATSKY FENOMEN

Thompson, chorvatský fenomén

Vydáno dne 21. 08. 2007

Marko Perković Thompson se kdysi novinářům přiznal, že v dětství toužil stát se číšníkem nebo písničkářem. Obě tato přání se mu splnila, když se chlapec původem z dalmácké vesničky z obyčejného barmana změnil v nejpopulárnějšího písničkáře.



Zpočátku se jeho život nevyznačoval ničím neobvyklým. Dokončil hotelovou školu, v létě pracoval jako číšník v hotelích, zimu trávil ve Splitu při odpočinku nebo prací v tamějších hospůdkách. Druhý z Markových dětských snů se stal skutkem v 26. roku jeho života. Psal se rok 1992 a probíhala válka, označovaná v v chorvatské historiografii jako válka za nezávislost. Chorvatsko ji vyhlásilo 25. června 1991, ale srbská Jugoslávie to nechtěla připustit a jugoslávskou jednotu hodlala udržet za každou cenu. Do Chorvatska vyslala armádu. Tak se začala válka Chorvatů se Srby. Osud byl příčinou, že linie fronty probíhala nedaleko dalmácké vísky Čavoglave, rodné vsi Marka Perkoviče, který se jako jiní mladí Chorvaté účastnil obranných bojů.

Bojoval v první linii fronty. Bojoval „s karabinou a kytarou v rukách“ – jak to komentovali novináři později. Právě tehdy zazpíval s přáteli vcelku náhodou písničku Bojna Čavoglave (Bojovné Čavoglave) a udělal z ní hit. Dodnes je poslouchána se stejnou chutí, jako v roce 1992. Bojna Čavoglave vznikla mezi dvěma srbskými bombardováními jeho vsi. Když ustal svist střel, Marko a jeho známí vzali do rukou kytary a potichu hráli. Provázelo je volání určené Srbům: „Nechceme vás v Čavoglave!“. Z tohoto hesla se zrodila píseň plná síly a přesvědčení – to mělo vliv na skutečnost, že se stala hitem. Marko a jeho přátelé skládali verš po verši, a když skončili, Marko text pročistil a přidal hudbu. Písničku nahrál na obyčejný magnetofonový pásek a pouštěl ji v hospůdkách ve Splitu. Jako první ji do éteru pustil Edo Gracin, hudební vedoucí Radia Split.

V té době Perković společně s přáteli jako obyčejní vojáci mysleli pouze na válku. Marko si dokonce ani nepřipouštěl, že je autorem hitu, jenž se jednou stane trampolínou k jeho dnešním vystoupením. O vánocích odjel z první frontové linie do Splitu, aby tu nahrál první singl s písněmi Bojna Čavoglave a Moli Mala (Modli se, malá). Popularita titulního kousku – který se během jediné noci stal hitem – se bleskově šířila. Všechny rozhlasové stanice, které existovaly na územích zasažených válkou, začínaly i končily vysílání Markovým hitem. Počátkem roku 1992 zaměstnanci z lokální televizní stanice ve Splitu nahráli videoklip k Bojna..., který potom vysílala chorvatská televize.

„Síla mojí písně tkví v tom, že když ji člověk poslouchá, nechce plakat, nemyslí na strach,“ říkal tehdy novinářům Thompson, když vysvětloval příčiny vtrhnutí Bojna... do rozhlasových hitparád. „Tato píseň pobízí do boje a je taková jaká je, protože vznikla na frontě, nikoli v teplém pokoji s fortepiánem a whisky.“

Ačkoli se Bojna... stala hitem, ani největší optimisté nemohli předpokládat, že anonymní mladík z malé vsi v Dalmácii po 10 letech shromáždí na koncertu ve Splitu 50 000 lidí, v Záhřebu v průběhu několika dní zaplní po okraj Dům sportu a ve Frankfurtu uspořádá největší koncert, jaký kdy uspořádal chorvatský muzikant zpívající pro diasporu. Skromný, uzavřený, zdrženlivý – takovým zůstal dodnes. Jeho životním mottem je dělat to, co umí nejlépe. Touží, aby jeho texty a hudba – označovaná kritiky jako specifický, dinárský rock – mířily do srdcí těch, jimž jsou určeny. Od vzniku Bojna... k albu Vjetar s Dinare uplynulo sedm let. Mnozí si v tomto období mysleli, že válečný Markův hit byl jen chvilkovým zábleskem talentu, který časem vyhasne. Perković ale neseděl se založenýma rukama, celou dobu písničkami odkrýval svou duši a nitro. Tvořil hlavně písně, které mluvily o lásce k vlasti. Takovou je i jeho kompozice Anica, Kninska Kraljice (Anica, kninská královna), která vznikla v roce 1994. Umělec v ní zpívá o osvobození Kninu – hlavního města Slavonie. V té době byla Slavonie v rukách Srbů, kteří na tomto území tvořili většinu a ustavili tam svůj separatistický stát – Srbskou republiku Krajiny. V roce 1995 Chorvati toto teritorium dobyli a písnička nabyla prorockého významu. S těmito několika hity vystupoval Marko Perković na mnoha místech Chorvatska a přitom odmítal přijímat za tato vystoupení honoráře až do doby, dokud Chorvatsko zcela neosvobodí celé své území. Často vystupoval v diasporách a plnil zahraniční diskotéky chorvatskými návštěvníky. V té době zkoušel Marko své síly na festivalech, chtěl tímto způsobem nabýt větší muzikantské dovednosti.

Když mu Bojna... otevřela dveře hudební kariéry, sundal Marko vojenskou uniformu a začal se muzikou zabývat vážně. Věřil, že jeho písničky jsou dobré a že v budoucnosti jej budou považovat za písničkáře, nejen za vojáka. Po válečném období plném úspěchů nepřestal tvořit. Nadále koncertoval a vystupoval na festivalech, dal si ale dvouletou tvůrčí pauzu, která nakonec – jak sám přiznal – vydala neobyčejné výsledky. Po 4 letech v roce 1998 vznikla píseň Zaustavi se vjetre (Zastav se, větře), která byla jistým způsobem dovršením jeho samostatné hudební práce. Svůj písničkářský program projevil také v písních, které psal pro svého přítele Tiho Orliče. Staly se velmi úspěšnými.

„Na počátku své hudební kariéry jsem se cítil divně. Byly chvíle, kdy mi bylo hodně těžko,“ řekl Marko. „Tehdy jsem nevěřil, že mohu pracovat v takovém tempu, ale teď už mohu svobodně prohlásit, že se za ta léta hudba vlila do mé duše a stala se mou součástí. Všechny písničky píši z celého srdce a duše, vkládám do toho hodně emocí. Proto nemohu být objektivní, ale rád naslouchám názorům přátel a kolegů. Pokud v písni nevidím odraz vlastního života, nemohu ji jednoduše zpívat.“

Píseň Zaustavi se vjetre, která obsahuje ohromný autobiografický náboj, se stala hitem tak rychle jako Bojna Čavoglave. Vznikla úplnou náhodou v pokoji jeho bytu ve Splitu, když se jednoho dne vrátil z návštěvy u své nemocné babičky. Marko tehdy říkal, že mu hlavou probíhaly různé myšlenky, překypoval emocemi... Cosi ho přinutilo usednout za stůl a převést na papír to, co se v něm nahromadilo za poslední roky. Písnička vznikla v 10 minutách a nikdo nepředpokládal, jak rychle se stane hitem. Po albu Vjetar s Dinare se z Perkovičova studia sypaly samé hity. Lijepa li si – vlastenecká písnička si brzy dobyla srdce posluchačů a byl k ní natočen jeden z nejslavnějších videoklipů. Natáčel se měsíce a Marko na koni objížděl Chorvatsko a navštěvoval všechna kultovní místa svázaná s historií jeho vlasti. Ve videoklipu kromě něj vystoupily další chorvatské hvězdy: Mate Bulić, Alen Vitasović, Mladen Grdović, Giulliano... O popularitě této písně nejlépe svědčí skutečnost, že když se reprezentační kapitán Chorvatska Boban loučil s aktivní fotbalovou kariérou, žádal, aby byla puštěna tato píseň. Když obíhal po běžecké dráze čestné kolo, na stadiónu se rozezněla píseň zpívaná 50 000 lidí, což způsobilo, že Boban měl v očích slzy.

Při cestování po Chorvatsku Marko rád naslouchá svým rodákům. Poslouchá jejich vyprávění, oslavuje písně jednotlivých regionů. Tak od svých přátel z bosenského Kupreše uslyšel píseň Moj Ivane s milostně–společensky–národní tematikou. Thompson pro ni vytvořil rockové aranže a udělal z ní další hit poslouchaný v celé zemi. Videoklip k písni byl také neobyčejný. Během jeho nahrávání se sešlo víc než 1 000 obyvatel Kupreše, kteří plnili roli statistů. Marko se svým přítelem Tiho Orličem díky písni Stari (Starý) dva roky za sebou vyhrál na festivalu Melodie Mostaru Grand Prix i cenu publika. Od alba Vjetar s Dinare uplynulo tři a půl roku, když Thompson vydal novou desku E, moj narode, o které mnozí říkají, že je vrcholem jeho hudebních úspěchů. Na novém albu dominují více angažovaná a společenská témata, nežli milostná.

„Toto album jsem připravoval dost dlouho a očekávám, že bude veřejností dobře přijato. Když vznikalo album E, moj narode, chtěl jsem ve svých aranžích navázat na moje první poválečné album Vjetar... a chápal jsem, že tato deska byla přijata výjimečně dobře. Zůstal jsem důsledný co do tematiky, kterou jsem od začátku prosazoval. Bylo to posazení tečky nad i,“ říká umělec. Turné, jímž propagoval své nové album, způsobilo, že se z Thompsona stala největší chorvatská hudební hvězda. Na jeho koncerty chodí staří i mladí. Na koncert ve Frankfurtu přijeli dokonce fandové z Austrálie a Ameriky.

Dnem Thompsonova triumfu byl památný koncert ve Splitu v roce 2002. Na stadionu splitského Hajduku shromáždil písničkář 50 000 fandů. Filmový materiál z tohoto koncertu působí mocným dojmem. Marko, jen co přišel na scénu, uvítal své fandy ustašovským zvoláním „Za dom spremni“ (Pro vlast – připraveni!) a zazpíval Bojna Čavoglave. Začalo se skutečné šílenství. Nad scénou byly namontovány veliké obrazovky. Když Thompson zpíval válečný hit Anice, kninska kraljice, bylo na nich možno vidět ukázky z naživo točených filmů v době války ve Slavonii v roce 1995. 50 000 úst společně s Perkovičem zpívalo jeho písně o Bohu, Chorvatsku, lásce a přátelství.

Velmi důležitým jádrem v Thompsonově tvorbě je katolická víra. Umělec bez komplexů zpívá o Bohu a své víře a veřejně se vyznává, že v Ježíši Kristu nachází silnou motivaci k životu. Album E, moj narode je z tohoto pohledu neobvykle čitelné. V refrénu úspěšné písně Necu izdat ja vyznává: „Nechci nikdy zradit Boha/ nechci hasit slunce svítící na nebi.“ Když v roce 2002 navštívil Chorvatsko papež Jan Pavel II., Marko nahrál při této příležitosti speciální píseň nazvanou Ivane Pavle II. Zpívá v ní o vazbě spojující katolické Chorvaty se Svatým Otcem.

Charakteristickou součástí Perkovičovy vizáže je kříž svatého Benedikta, který nosí na prsou. Není to jen veřejný manifest víry, ale také znamení chránící před zlými mocnostmi. A určitě součást mediálního „image“, vytvářeného specialisty starajícími se o Perkovičovu kariéru.

Thompson si ale nemůže naříkat na nedostatek problémů. Jako osoba všeobecně známá je výjimečně často obětí útoků ze strany levice. Jeho protivníci zorganizovali dokonce zvláštní iniciativu Anti–Thompson, sbírající podpisy pod výzvu bojkotovat umělce médii. Nelze ji ale považovat za úspěšnou, zvláště ve světle skutečností, že v roce 2004 byl umělec oceněn diamantovou deskou za album E, moj narode, uspořádal sérii koncertů v USA a Kanadě a získal velkou část podílu v největší chorvatské rozhlasové stanici, což učinilo přítrž snahám o mediální bojkot Perkoviče.

Levice Thompsona upřímně nenávidí a už nějakou dobu chrlí na jeho adresu nejtěžší obvinění, včetně osočení z fašismu. Na podzim 2003 se Thompsonovým protivníkům dokonce podařilo zablokovat jeho koncert v Rotterdamu, na který mimochodem už organizátoři prodali 10 000 vstupenek. Korunním argumentem v tezi, že Thompson je fašista, je skutečnost, že hraje a zpívá také staré ustašovské písničky jako třeba Jasenovać i Gradiska Stara. Ale vždyť ustašovská tradice – přestože určitě není bez chyby – je dnes integrální součástí chorvatské tradice nezávislosti.

Cenzoři přítomnost několika ustašovských písniček v Thompsonově repertoáru odhalují jako... glorifikaci zločinů spáchaných ustašovským režimem v letech 1941–45, přestože umělec veřejně vysvětlil, že jako katolík odsuzuje zločinné praktiky každé vlády, jak komunistické, tak i fašistické. Deklarace tohoto druhu nemají ale pro obviňovatele žádný větší význam – pro ně padl rozsudek pro Marka Perkoviče už dávno. Umělec se tím ale nijak zvlášť nevzrušuje a zůstává sám sebou. V titulní písni E, moj narode dokonce provokativně oznamuje: „Už od časů Krista/ vaše síly se namáhají/ uštědřit nám porážku/ Antikristi a zednáři/ komunisti, to jsou oni (…) Vezmu do svých rukou osud a štěstí/ protože tohle už dál nemohu a nechci.“

Skutečnost, že je Thompson hvězdou, není dílem náhody. Umělecká hodnota jeho hudby v tom sehrála relativně malou úlohu. Perković se objevil ve správný čas na správném místě. Období války za nezávislost a silného vzepětí národnostních emocí bylo dokonalým okamžikem pro začínajícího umělce zpívajícího patriotické texty. Marko jednoduše zpíval Chorvatům to, co jako on sám cítily v té době miliony jeho rodáků. Ale to není všechno, válka skončila a Thompson pokračuje dál. Má dnes na své straně nejcennější spojence, když si chce podmanit srdce masového publika. Jsou jimi reklamní specialisté. To díky nim má písničkář, jehož repertoár se vyznačuje velmi silnou politickou nekorektností, otevřenou cestu do velkých médií. Nezapomínejme ale ani na to, že lidé poslouchají jeho písničky jednoduše proto, že se jim líbí. Umělec dokáže tvořit hity, které vyhrávají bitvy o místa v hitparádách.

Thompsonův fenomén tak vychází z unikátního spojení dobré muziky a angažovaných textů s vymoženostmi, jaké staví před před umělce současný hudební trh. Chorvatský vlastenec se nebál sáhnout po profesionální technice reklamy a zapojit spoustu práce a peněz. Ale povedlo se! Díky tomu je dnes hvězdou, která politicky korektním cenzorům nedá spát.

Thompson na internetu: www.thompson.hr

Dawid Zadura je šéfredaktorem magazínu Phalanx

Za dom, Spremni!

Něco z tvorby: